Teď už si však pojďte přečíst příběh Katky a jejího začátku s knížkou…
Všechno začalo, když jsem někde na internetu narazila na článek 72 krásných vzpomínek na šťastné dětství. Moc se mi to líbilo a protože zrovna v tu dobu slavila své první narozeniny dcera mé kamarádky, vytvořila jsem jí jako dárek fotoknížku. Vybrala jsem některé aktivity a spolu s obrázkem vytvořila jednoduchou knihu. Reakce kamarádky byly úžasné, z knížky byla dojatá, moc se jí líbila. Další takovou jsem pak vytvořila v dubnu pro svého synovce a taky sklidila úspěch.
O svém nápadu jsem jen tak mezi řečí vyprávěla kamarádce a ta mě hned navedla na myšlenku, proč takovou knížku nezkusit vytvořit pro další maminky a jejich děti. A tak jsem s půlročním dítětem po večer seděla u počítače, u grafických programů, které jsem do té doby znala jen názvem a učila se a zkoušela a tvořila, až vznikla kniha „30 vzpomínek na šťastné dětství“. Tehdy jsem tuto knížku „skládala“ pomocí obrázků a grafiky, obrázky jsem neměla ilustrované. Kniha byla barevná, veselá a já se moc těšila, až už konečně bude hotová a já ji budu držet v ruce. Všem se můj nápad moc líbil, bylo to originální, a knížka měla velký úspěch.
Jenže jak já musím pořád dělat něco nového a často se mi věci okoukají, mně samotné se okoukala i knížka. Začala jsem přemýšlet nad novým zpracováním. Za nápadem jsem si stála, obsah jsem tedy moc neměnila, ale grafické zpracování jsem chtěla pojmout jinak. Chtěla jsem, aby knížka byla ilustrovaná, a tak začal „hon“ na ilustrátora. Trvalo mi dlouhou dobu najít někoho, kdo by dokázal mou představu přenést na papír. A zrovna v době, kdy jsem měla aktivní poptávku na ilustrátora jsem narazila na obrázek medvídka se zajíčkem, jak rybaří. Ilustrace byla jemná, moc hezká, přesně podle mých představ. Oslovila jsem jeho autorku a hned jsme si padly do oka. Kristinka Cigrová byla akční, to jsem přesně potřebovala a tak začala pracovat na ilustracích pro novou knížku. Uběhl asi rok, než jsem všechno dala dohromady a na podzim 2020 šla kniha OD JARA DO ZIMY do tisku. To bylo radosti, když v prosinci dorazila. Ta vůně nové knihy, to každý určitě zná a navíc, když je „vaše“, to je něco nepopsatelného.
A proč vlastně celá myšlenka vznikla? Miluju takové ty maličkosti, jako je brouzdání se listím, nechat si na jazyk padat sněhovou vločku, stavět domečky pro broučky v lese, připomínat si tradice, zvyky… a to bych také chtěla předat svým dětem, protože právě takové to „malé“ věci tvoří ty největší vzpomínky.
